Zajímavosti Třpytka jménem protein aneb nenechte se chytit do sítě marketingu Vydáno: 24.10.2019

Třpytka jménem protein

Výživa je v kulturistice a fitness jedním z nejdiskutovanějších témat. Množství jednotlivých porcí, vzájemné kombinace či stravování před a po tréninku jsou jen namátkovým výčtem laických i odborných diskuzí. A co teprve, když přijde řeč na bílkoviny. Český výraz má přitom svůj z angličtiny pocházející ekvivalent, tedy protein. Z toho vyplývá, že ať zvolíme jedno nebo druhé označení, vždyť půjde, jak dobře víme, o jednu a tutéž složku potravy. Přesto je to právě slovo protein, které zní častokrát tak nějak lákavěji, expresivněji a důležitěji. Svoje o tom vědí i výrobci, a tak se dnes i v běžné obchodní síti můžeme setkat s celou řadou výrobků se záměrně zvýšeným obsahem této makroživiny. Zaslouží si však každý výrobek naši pozornost jen díky kouzelně znějícímu slovu složenému ze sedmi písmen?

450g bílkovin

Jakýkoliv obchod se sportovní výživou je nabitý neuvěřitelně širokou nabídkou výrobků českých i zahraničních značek. V kontrastu s tím stojí doba před rokem 1989, kdy bylo prakticky nemožné si v bývalém Československu koupit nejen proteinový prášek, ale i jakýkoliv jiný suplement. Chybělo rovněž větší množství informací, přičemž jejich jediným domácím zdrojem byla v podstatě pouze jednou za rok vycházející kulturistická ročenka. Její vydání s názvem Kulturistika 1989 vyšlo v roce 1990 a byl v něm otištěn dopis čtenáře, který dobře ilustruje, že bílkovinám se podobně jako dnes věnovala nemalá pozornost.

„Mám veliké problémy se zvyšováním hmotnosti a svalových objemů. Je mi 25 let, měřím 178 cm a vážím jenom 77kg. Za tři roky jsem například objem paží zvýšil jen o 2 cm a hrudníku o 6 cm. Je to asi opravdu hodně málo. Vyzkoušel jsem již různé tréninky. Proto bych se chtěl poradit o správné výživě, protože podle mého názoru v ní nejvíce chybuji. Dočetl jsem se, že při objemovém tréninku by měl být příjem bílkovin asi tři gramy na 1 kg hmotnosti těla. Ale kde bílkoviny čerpat? Jím denně čtyři kostky tvarohu, dávkuji si sušený bílek, jím sojové boby, vitamíny, ale je to zřejmě málo. Rád bych se dozvěděl, kde se dají opatřit proteinové přípravky a jiné preparáty pro kulturisty.“

V odpovědi na tento dotaz bylo uvedeno, že autor dopisu konzumoval hrubým odhadem kolem 450g bílkovin denně. Nebudeme na tomto místě rozebírat, že takové množství je pro většinu běžně cvičících nesoutěžních cvičenců nejen zbytečné, ale i organismus zatěžující a svým způsobem i kontraproduktivní. Bílkovina totiž není jedinou složkou potravy, která s ohledem na somatotyp a další faktory stojí za úspěchem při nabírání svalové hmoty. Každopádně s rozvojem podnikání na začátku devadesátých let se řada vytoužených a dlouho očekávaných preparátů různých kvalit začala objevovat zejména v inzertní nabídce tehdy pravidelně vycházejících časopisů, jejichž dobové stránky začaly v podobě praktických i odborných článků rovněž pozvolna zacelovat informační vakuum a propagovat cvičení se zátěží. Dlouholetý sen se konečně stal realitou.

Proteinový supermarket

To, co bylo dříve nepředstavitelné, se stalo běžnou věcí. Doplňky výživy již dávno nejsou doménou posilujících sportovců, ale pronikly i do života těch, kteří se činky v životě ani nedotkli. Ostatně výrobky se slovem protein na svých obalech by o tom mohly vyprávět. Bílkoviny jsou pochopitelně ve stravě nejen sportovce důležité a nezastupitelné. V tomto směru je nejjistější základ, tedy nabídka běžně prodávaných základních potravin. Ať už jde o maso, ryby, vejce, mléčné výrobky, luštěniny anebo třeba sojové maso, nabízí nám nejen tento výběr široké možnosti při jejich doplňování. Nikdo se přitom nepozastaví nad tím, že na žádném ze jmenovaných výrobků nejsou slibně znějící nápisy obsahující slovo protein. Mimochodem třeba právě sojové maso obsahuje téměř 50% bílkovin, aniž by to na obalu bylo jakkoliv výrazněji uvedeno. Potraviny zkrátka obsahují to hlavní, co potřebujeme a prostřednictvím doplňků výživy pak pouze dodáváme, co nám v danou chvíli může chybět. Nejen sportovci kladou na běžně kupované základní potraviny vysoké nároky, ale i ta část veřejnosti, která chce žít zdravěji. Lidé zajímající se o zdravý životní styl nechtějí, aby si kromě zásoby čerstvých potravin přinesli domů i to, čemu se záměrně vyhýbají, tedy například méně vhodné tuky, jednoduchý cukr či některé pomocné látky používané při výrobě. Některé výrobky, tvářící se na první pohled zdravě a hodnotně, však nemusí mít právě optimální složení, a to navzdory přitažlivému obalu a nápisu, ve kterém figuruje slovo protein.

 Kouzelné slovo protein

Paleo, proteinová či ketogenní dieta nepochybně přispěly k tomu, že jsou bílkoviny populární i u nesportující a posilovnu pravidelně nenavštěvující části veřejnosti. Trh si toho dobře všímá, a tak si můžeme se zvýrazněným slovem protein na etiketě koupit nejen populární proteinové tyčinky, ale třeba i chléb, zmrzlinu či nápoj s obsahem alkoholu. Někteří spotřebitelé přitom neřeší mnoho jiných zákonitostí spojených s dosažením konkrétního cíle a jednoduše si takové produkty spojují s úspěchem, Ne všechny jsou však v tomto ohledu přínosem. Pokud si výše uvedené odmyslíme a zaměříme se čistě na samotné výrobky, pak by nás jako spotřebitele zajímající se o příjem bílkovin měly zajímat i další souvislosti.

Množství bílkovin – často se jedná pouze o mírné nebo ne nijak zásadní navýšení pomocí přidání bílkovin rostlinného původu (například hrachová či rýžová bílkovina) anebo původu živočišného (mléčná bílkovina). Někdy může být obsah bílkovin ve výrobku oproti jeho běžné verzi zvýšen třeba dvojnásobně. To se zdá být hodně, nicméně pokud základní varianta obsahuje ve 100g například 7g bílkovin a obohacená tím pádem 14, pak je na místě otázka, zda nám při konzumaci 100g dané potraviny denně pouhých 7g bílkovin nějakým zásadním způsobem pomůže s vylepšením jídelníčku. Jestliže takovou potravinu chceme do jídelníčku zařadit, pak by celkové složení mělo být skutečně optimální a všeobecně považované za zdravé a prospěšné.

Kvalita bílkovin a jejich původ – hrachová bílkovina, rýžová mouka, kaseinát vápenatý, hydrolyzát kolagenu či proteinový koncentrát. Tak to jsou jen některé příklady toho, co vše lze najít jako zdroje bílkovin v různých bílkovinami obohacených výrobcích. Rostlinné zdroje bílkovin pochopitelně budou hlavním důvodem u těch, kteří dávají přednost veganské stravě, takže v takovém případě je to pochopitelné a na místě. Přesto lze konstatovat, že za všeobecně lepší je považován živočišný zdroj bílkoviny, jakým je například mléko. Z něj je možné získat například zmíněný kaseinát vápenatý či proteinový koncentrát, přičemž se jedná o méně technologicky náročné a tedy i cenově dostupnější varianty. Nejedná se však vůbec o to nejlepší, co můžeme z mléka vyrobit, tedy bílkoviny získané nativní metodou ultrafiltrace a mikrofiltrace a rovněž micelární kasein. Takový produkt je pochopitelně dražší a ne každý výrobce je ochoten podobnou surovinu použít. Ruku v ruce s tím jde i původ samotné bílkoviny, takže určitě bude rozdíl mezi mlékem z velkých zámořských velkovýroben a tím od volně se pasoucího skotu na evropských pastvinách.

Sacharidy – ačkoliv jsou ve stravě důležité, tak přemíra zejména těch jednoduchých nejde příliš ruku v ruce nejen s celkovým zdravým přístupem ke stravování, ale i třeba s programem na redukci hmotnosti. Obecně se přitom právě výrobky se zvýšeným obsahem bílkovin doporučují lidem snažícím se tělesnou hmotnost snížit. Problém však je, že některé výrobky obsahují v nemalé míře například glukózo-fruktózový sirup, takže se takový produkt stává doslova kalorickou náloží a zmíněný cíl je tak sabotován. Některé o bílkoviny obohacené výrobky pak obsahují nejen vydatnou dávku jednoduchých sacharidů a případně i dalších pomocných látek, ale bohužel i minimum bílkovin. To, co se tváří zdravě a prospěšně, je jen sladkou marketingovou kampaní.

Pomocné látky – pokud byste si vyráběli domácí proteinové tyčinky, koktejly nebo dezerty, dali byste si do nich i ingredience, které se zdravou výživou nemají nic společného? Asi nikoliv. Přesto lze v některých atraktivně se tvářících výrobcích najít konzervanty, některá umělá sladidla, palmový olej či obyčejný cukr, Technologie výroby je sice neúprosná, přesto na ni nelze shazovat nutnost použití nejrůznějších přídatných látek. Tím spíš, když to technologicky zvládnout jde, což dokazují někteří výrobci tím, že nabízejí spotřebitelům vrcholnou kvalitu s použitím několika naprosto základních a přitom prvotřídních ingrediencí.

Krása se skrývá v jednoduchosti

V kulturistice obdivujeme čisté linie namísto zastřených svalů, v posilovně vybíráme vhodné cviky namísto těch neúčinných, kupujeme základní nutričně hodnotné potraviny a vyhledáváme co nejkvalitnější doplňky stravy. Ať už jsme začátečníci bez větších znalostí nebo se dokážeme dobře orientovat v základech výživy, jsou nám tyto zásady dobře srozumitelné a pochopitelné. Proto by naše pozornost při nákupu jakýchkoliv potravin obohacených o bílkoviny měla být soustředěna především na zadní stranu obalu, kde se nachází složení. Slovo protein by totiž rozhodně nemělo být oslňujícím faktorem, pod jehož vlivem zapomeneme na to, že společně s relativně malým množstvím bílkovin můžeme konzumovat i něco, co jinak v naší stravě eliminujeme. Můžeme si samozřejmě položit otázku, zda výrobky obohacené o bílkoviny nejsou v porovnání s těmi běžnými v něčem lepší. Jenže u některých produktů je opravdu na zamyšlení, zda jsou v jakékoliv verzi v racionálním jídelníčku přijatelné a nehodí se spíše k výjimečné a omezené konzumaci. Čest výjimkám. Bílkoviny jsou jistě důležité a zaslouží si naši pozornost. Jen je dobré si dávat při výběru pozor a neskákat jako nepozorná ryba po všem, co se barevně zatřpytí.

Text: Karel Šedivý

Použité zdroje: Kulturistika 1989, nakladatelství Šport, Bratislava 1990