Zajímavosti Technika cvičení? Podrobte ji malé revizi. Vydáno: 17.03.2020

Technika cvičení? Podrobte ji malé revizi.

Jednou z věcí, na kterou můžeme v posilovnách narazit, je nesprávné technické prováděné určitého cviku. Tento článek se ale nebude zabývat relativními detaily či pranýřovat některé „odchylky“ od tzv. učebnicové techniky, protože to může mít svůj na první pohled skrytý význam či důvod. Spíše se zkusíme zamyslet nad tím, zda se od pomyslného správného kurzu neodchylujeme až příliš.

Cvičit se dá různě

Jako začátečníci se učíme základní technická provedení jednotlivých cviků. V tomto období je běžné, že zátěž, navzdory snaze o dobré zvládnutí, nutí cvičence k neobratným a nevyzrálým pohybům. To však není chybou, ale přirozeností, která k této etapě neodmyslitelně patří. Začátky v posilovně bychom mohli přirovnat k chůzi, kterou se snažíme zvládnout jako docela malí. Rodiče nás v těch neobratných chvílích určitým způsobem motivují a povzbuzují, přidávají i různé pokyny. Jsou jako trenéři vštěpující klientům správné pohyby při práci se zátěží. Zemská přitažlivost platí pro všechny, zatímco tělesná stavba a další faktory pak v menší či větší míře určují motorickou charakteristiku konkrétního člověka. Přestože existuje jakýsi ideál správného držení těla a chůze, každý se postupně propracuje k určitému pro něj typickému pohybovému stereotypu. Při cvičení v posilovně je to podobné. I když by teoreticky mělo být provedení daného cviku u všech stejné, často tomu tak není. Naše chůze je pro nás typická stejně jako samotné posilování. Fyzické tělo, naše myšlení, momentální psychické rozpoložení, tréninkové zkušenosti, cíle a také názory, se kterými se ztotožňujeme, určují náš styl při cvičení s činkami. Proto někdo dbá spíše na vyloženě čistou techniku, zatímco další upřednostňuje rovněž technicky přijatelný, přesto však sobě vlastní tréninkový styl.

Každá technika může mít svůj důvod

Větší odchylky od učebnicového formátu lze zaznamenat nejen u amatérských cvičenců, ale i na významných soutěžích se dobře umísťujících závodníků. Neustálé a nadměrně zdůrazněné explozivní pohyby, permanentní cvičení v částečném rozsahu pohybu a další návyky určitě nebudou tím, co bude trenér vštěpovat začínajícím cvičencům. A i když je možné mít proti takovému stylu námitky, tak i tento způsob práce s činkami přináší výsledky. Přesto je všeobecně považováno za lepší mít nad činkou vždy dobrou kontrolu a provádět i s velkými zátěžemi pohyby relativně plynule a technicky správně. U pokročilých cvičenců tedy může být tento styl cvičení vhodný a prospěšný s tím, že by měl být zařazován spíše příležitostně či dočasně jako oživující a svaly stimulující výjimka.

Další příčinou odklonu od pomyslně dokonalosti je existence akutního nebo trvalého zdravotního problému. Při pohledu na někoho s nedobrou technikou lze snadno získat dojem, že za vším stojí jen ledabylý přístup. Přitom je to možná jinak. Bolavé úpony, problémy s klouby, prodělané operace a další jsou jen příklady toho, že dotyčný nemusí trpět nedostatkem potřebných znalostí.

Důvodem pro specifický způsob provádění cviků mohou být také tréninkové návyky získané během provozování některého sportu. Posilování jako běžná součást sportovní přípravy v sobě může nést určité návyky, které si cvičenec v dobrém úmyslu přináší i do posilovny.

V neposlední řadě můžeme narazit na rozličné techniky, které se z ničemnic objeví a vzbuzují pocit, že bez jejich zařazení nelze získat nejlepší výsledky. Takové cviky jsou jako módní vlna. Většinou vydrží pouze krátce, někdy se v tréninkovém plánu cvičenců objevují po několik let. Nakonec však, na rozdíl třeba od dřepů s velkou činkou, nadobro zmizí za obzorem.

Zatímco v uvedených případech existuje určitý prostor, ve kterém lze debatovat o větší či menší vhodnosti určitého stylu, cviku či techniky, existuje ještě jeden způsob cvičení. Rozhodně ale nepůjde o příklad hodný následování. Jde o situace, kdy návštěvník posilovny zřejmě vůbec nevěnuje pozornost tomu, zda cvičí v rámci obecně uznávaných zásad. Takový člověk se přitom neocitá mezi činkami poprvé, tudíž není žádným neznalým nováčkem. Rozdílná vzdálenost úchopu od středu osy, nic neříkající dráhy pohybu s činkami, podivný postoj a další těžko přehlédnutelné kreace nezřídka doplňuje snaha předávat své tréninkové poznatky ostatním členům rodiny či tréninkovému partnerovi.

Základy nelze obejít

Pokud se návštěvníci posiloven s precizností věnují vlastnímu cvičení, je to víceméně v pořádku, přestože by v některých případech mohli získat víc. Avšak vyloženě bezmyšlenkové provádění posilovacích cviků s doslova nahodilým scénářem a nepředvídatelnou či prapodivnou dráhou pohybu je s ohledem na možnost inspirovat se relevantními internetovými i tištěnými zdroji tak trochu záhadou. Určitě by v takovém případě stálo za to věnovat nějakou tu chvíli samostudiu základů posilování či o dočasný dohled požádat zkušeného trenéra.

To nejcennější, co lze do cvičení investovat, není tréninkové oblečení či doplňky výživy, ale čas. Pokud se něčemu věnujeme, mělo by to mít alespoň přiměřený smysl tím spíš, pokud se takové činnosti věnujeme pravidelně. S tím nám mohou pomoci vhodné informace, protože bez nich nevyužíváme celý náš potenciál. Ručičky klasických hodinek lze otočit nazpět pouze mechanicky, ve skutečnosti se však uplynulé chvíle vrátit nedají. Kromě toho musejí být hodinky dobře vyrobeny, protože jedině tak mohou správně fungovat. Podobně můžeme uvažovat i o práci s činkami, přičemž se nemusíme za všech okolností nutně chovat jako pověstný švýcarský hodinový strojek. Přesto je více než dobré naučit se neochvějným základům, ze kterých lze vždy dočasně vybočit a po čase se k nim opět vrátit, protože základy jsou tím, na čem celá věda o posilování stojí. Jedině tak získáme to nejlepší a náš čas využijeme naplno.

Text: Karel Šedivý