Zajímavosti Čas pracuje pro vás Vydáno: 25.03.2020

Čas pracuje pro vás

Sedíme doma a přemýšlíme nad tím, že nemůžeme jít cvičit. Zatímco v sobě třídíme emoce, kdesi v bezejmenné posilovně si sedá na činky a stroje prach. Kdybychom nyní po tmavých částech konstrukce přejeli prstem, zcela jistě bychom spatřili zřetelnou stopu. Tu mnohem větší jsme zde však zanechali my sami, když jsme desítkami a stovkami hodin formovali naše těla. Cvičení si nás podmanilo a zanechalo nesmazatelný otisk v našich srdcích. Proto tolik strádáme, když cvičit nemůžeme. Opravdu nemůžeme?

Možná si již nepamatujeme všechnu látku, kterou jsme se učili ve škole nebo při studiích. Svalová paměť naproti tomu funguje snad o něco lépe. To, na čem jsme roky pracovali, možná na chvíli ztratí svou stoprocentní podobu, reálný úbytek ale nebude zdaleka tak zoufalý, jak se nám v první moment může zdát. Aktuálně čekáme v autě na semaforech na červené, než naskočí zelená, takže máme k dispozici jen volnoběh, případně otáčky můžeme zvýšit, avšak za podmínky, že se auto nehne ani o kousek vpřed. Máme přece červenou. Nebo nemáme? Přeci v tuhle chvíli nevystoupíme a nenecháme vozidlo opuštěné na křižovatce jen proto, že je mu dočasně znemožněno pokračovat v plnohodnotné jízdě. Zelená totiž padne vždy, dříve nebo později. A my si zatím můžeme užívat vše, co nám interiér (nejen příbytku na čtyřech kolech) nabízí.

Jestliže nemůžeme cvičit podle zaběhnutých zvyklostí, nabízí se v případě dobrého zdraví v zásadě dvě možnosti. Buď na všechno rezignujeme s tím, že to nemá cenu, nebo si najdeme náhradní program. Možností, jak se toho chopit, je celá řada. V prvním případě se svalíme do křesla k televizi a až do odvolání najedeme na cheat režim ve stylu „nic nedělám a jím, co chci, kdy chci a kolik chci“. V tom druhém začneme doma cvičit, což sice bude méně pohodlné, ale jednoznačně lepší. Například deset dřepů na jedné noze v úplném rozsahu pohybu s lehkou oporou pro případnou ztrátu rovnováhy může být zajímavým impulsem pro stehna a současně i stimulem pro metabolismus. Jedním z nejlepších způsobů jeho povzbuzení je věnovat se nějaké formě cvičení i nadále. Můžeme běhat (lze i na místě), skákat přes švihadlo, využít techniky z bojových sportů, provádět kliky, dřepy s výskokem, cvičit biceps, triceps, zádové svaly, potrápit břišní svaly či zařadit několik sérií angličáků. Inspirace z různých zdrojů je spousta, stačí si jen vybrat podle vkusu.

Každý den je dobré něco udělat, vytvořit, naučit se. Tím spíš, pokud jsme v situaci, kdy máme více volného času než obvykle. Nemusí jít o žádné mílové kroky, stačí drobné cupitání. Načerpání znalostí v jakémkoliv oboru, který nás zajímá, či pomoc ostatním, když ji potřebují. Stačí malý cíl na další den, jehož splnění nám bude nevídanou satisfakcí a potvrzením, že i v nedokonalých chvílích můžeme tvořit úžasné věci. Ty přitom mohou docela dobře vznikat rovněž v naší fantazii prostřednictvím příjemných myšlenek. Vizualizace je mocný nástroj, jak uskutečnit své cíle, proto je dobré odvážit se snít. Pozitivní myšlení je možná ohraný, ale účinný způsob jak se cítit lépe a spokojeněji. Povzbuzující myšlenky a představy se mohou stát jakýmsi osvobozujícím návykem, s jehož pomocí lze téměř v jakékoliv situaci drolit na prach pochybnosti, strach a obavy. Možná bychom právě na mentální úrovni měli pracovat s podobnou pravidelností, s jakou se věnujeme cvičení.

Pokud se vrátíme zpátky k tréninku, není zapotřebí se doma za každou cenu zničit jen proto, že nemůžeme použít obvyklé zátěže či vydat stejné množství energie. Dvacet či třicet minut komplexního cvičení zahrnujícího třeba i protahování nás udrží v tempu a obvyklém režimu dne. Změnu může doznat i jídelníček, kdy můžeme snížit například konzumaci masa a celkové množství bílkovin, přičemž budeme preferovat spíše jejich rostlinné zdroje, čímž ulehčíme našemu trávicímu systému, aniž bychom se museli obávat o nějak zásadní ztrátu svalové hmoty a síly. A když už něco z toho, co jsme pracně budovali, odejde, bude to jen malá část, kterou díky již zmíněné svalové paměti získáme možná až překvapivě rychle zpět.

Na činkách a strojích se sice usazuje prach, nedopusťte však, aby se v přeneseném slova smyslu usazoval i na vás. Cítíte tu odhodlanost, která ve vás je? Tu touhu, jejíž síla by dokázala zpřetrhat snad i těžký ocelový řetěz? Jde jen o dočasnost. Držte vše pod pokličkou, přihřívejte a užívejte si čas čekáním na chvíli, kdy vaše forma a svaly opět naplno ožijí. Stroje a zejména činky, s nimiž cvičíte, mohou být staré třeba i desítky let. Kolik cvičenců s nimi za tu dobu trénovalo a plnilo si své sny? V porovnání s tím je momentální pauza jen drobnou časovou banalitou. Možná jste její součástí i proto, abyste díky jejímu poselství zjistili, že není důvod podléhat zbytečné skepsi, pokud se budete muset cvičení ještě někdy v budoucnu dočasně vzdát. Je dobré nezapomínat na to, že činky tu byly vždy a budou i nadále. A také na to, že když na vás počkaly během vaší nemoci či dovolené, počkají na vás i tentokrát.

Text: Karel Šedivý