Zajímavosti Síla vzájemné inspirace Vydáno: 06.08.2019

Inspirace je vzácná a potřebná. Sportovní duše bez ní chřadne a trápí se. Jakkoliv velká fyzická síla je bezcenná, pokud k jejímu probuzení neexistuje klíč. Inspirace je jako šém. Otevírá brány do nečekaných dimenzí, je průvodcem, pečovatelem a zachráncem. Jejím zdrojem přitom můžeme být docela dobře my sami. Jen tím, jak se v posilovně chováme, jak vypadáme, jaké úsilí vkládáme do tréninku.

To všechno může být velmi důležité pro toho, kdo právě marně hledá pomocnou ruku a třeba vzpomíná na to, jaké to bylo kdysi před lety, kdy ještě v plné síle dokázal podávat nevídané výkony. A možná si dokonce klade otázku, zda má jeho snažení vůbec nějaký smysl. To samé se může přihodit i nám, když mezi sériemi sedíme bezmyšlenkovitě na lavičce uprostřed činek a namísto spokojenosti pouze hledíme vzhůru, jako kdybychom hledali cosi ztraceného. Namísto odpovědi vidíme jen strop posetý ventilačními průduchy a poznamenaný patinou spěchajícího času. Na začátku to takové nebylo. Měli jsme síly na rozdávání, trénink od tréninku jsme se zlepšovali a dokázali motivovat okolí. Možná by nebylo od věci trochu se vzchopit a namísto nemístných výmluv na cokoliv znovu vstát a dát se do práce. Třeba k tomu bude stačit maličkost v podobě někoho, kdo se zrovna v posilovně objeví. Jeho nadšení, zápal a odhodlanost může být právě tím, co potřebujeme. Radost a viditelné výsledky jiných se můžou proměnit v lék na naši vlastní slabost a zažehnout v nás plamínek právě skomírající vášně.

Inspirace je tak důležitá, přitom nestojí vůbec nic. Produkujeme ji jaksi mimoděk, zatímco si můžeme myslet, že jen pracujeme na naší postavě. Naše výkony nejsou jen výkony fyzickými, ale stávají se prostředkem, díky kterému dokáže do prostoru pronikat nefalšovaná energie schopná povzbudit a motivovat všechny ty, kteří to právě potřebují. My sami jsme původní vášeň pro cvičení s činkami zažehli díky určitému podnětu. Ať už to byly hvězdy akčních filmů, sportovci nebo kamarádi, byla to právě vnější motivace, která způsobila náš zájem o cvičení s činkami. Proto bychom si měli být vědomi oné důležitosti prvotního okamžiku a mít na paměti, že tak, jak jsme ono nadšení získali, měli bychom se jej snažit předávat dál. Ne snad bezhlavým omíláním toho, jak je cvičení úžasné a co všechno přináší, ale především vztahem k tomuto sportu a celkovým přístupem. Není přitom důležité, jaký máme cíl, protože kdokoli může být vzorem pro někoho jiného.

Je to jako kruh, který se uzavírá. Na jeho počátku stál nějaký motivaci probuzující vzor. Obdivovali jsme mladé, ale výkonnostně zkušené cvičence a čerpali od nich inspiraci k prvním tréninkům. Současně jsme s úžasem hleděli na starší cvičence se stále skvělými postavami a možná si říkali, že podobné tréninkové výkonnosti bychom chtěli v podobně vysokém věku také dosahovat. Proto držme palce i onomu imaginárnímu chlápkovi přemítajícím o smyslu svého dalšího snažení v posilovně, aby se vzchopil a dokázal tak motivovat mnohem mladší cvičence k tomu, aby také chtěli být fit a v pohodě i v pozdějším věku. Je to tak trochu jeho povinnost, vždyť i on sám na začátku čerpal jako mladý inspiraci od starších a přesto stále po doteku železa toužících cvičenců. Mládí může inspirovat věkem zralé cvičence k tomu, aby to nevzdávali, ti zase mohou naopak inspirovat začátečníky k tomu, aby neskončili po několika prvních trénincích.

V posilovně se každý z nás může stát důležitým prvkem zapadajícím do neúplné mozaiky člověka, který si z nějakého důvodu nepřišel odcvičit nejlepší trénink svého života. Sportovní chování, přístup ke druhým, přirozené nadšení, ohleduplnost, vytrvalost, zarputilost, nevzdávání se, chuť po osobním vítězství, radost ze cvičení, to všechno a ještě mnohem víc se stává produktem z lásky odcvičených tréninků. Proto do nich dávejme svoje aktuálně možné maximum s ohledem na věk či jiná omezení, buďme opatrní, přitom však draví a zdravě neústupní. Kombinace pozitivních signálů vysílaných do okolí může způsobit, že se obrazně na nohy postaví někdo, kdo tak dlouho hledal zázračný recept na znovunalezení ztracené chuti ke cvičení. Tím receptem je přitom motivace. Neměřitelná, nehmotná, přesto tolik potřebná. Přijímejme ji od ostatních plnou měrou a na oplátku ji zase vracejme. Stačí si jen přijít zacvičit.

Text: Karel Šedivý