Zajímavosti Trénink nemůže být pohodlný, pokud má přinášet nejlepší výsledky Vydáno: 04.07.2016

Trénink nemůže být pohodlný, pokud má přinášet nejlepší výsledky
Kdo z nás by neměl rád pohodlí. Obklopujeme se jím na každém kroku, protože náš život pak bývá příjemnější. Máme pohodlné židle, sedačky a postele, oblékáme si dobře padnoucí oblečení. A tělo si hoví, proč by také ne, zvláště pak, když si to zaslouží. Máme dokonce i pohodlné posilovny, kde se můžeme v klidu posadit na barovou stoličku a dlouze hovořit s obsluhou nebo se známými. Nějaký ten čas určitě zbude i na cvičení, i když možná ne tak intenzivní. Proč si totiž neudělat pohodlí a pobyt ve fitness centru si zpříjemnit, obzvláště třeba v případě, pokud venku panují horka a klimatizace nestíhá. Anebo jednoduše z toho důvodu, že se cítíme unaveni. Ano, pohodlí může být fajn i v posilovně. Ale jen do té doby, než přijde řeč na dosažené výsledky. Je tomu tak proto, že větší dřina a námaha přináší při správném dávkování a následném odpočinku ty nejlepší výsledky, zatímco malé a nedostatečné úsilí pak naopak výsledky spíše průměrné či zanedbatelné.

Pochopitelně existují situace, kdy je dobré v místnosti s činkami zvolnit a naordinovat si o něco menší tréninkovou intenzitu než obvykle. Ono si to de facto naše tělo stejně samo vyžádá. Tak tomu může být v případě, že se z nějakého důvodu necítíme ve své kůži a řešíme třeba vážnější zdravotní nebo osobní problémy. Stranou těchto situací se najdou lidé, kteří návštěvy posilovny berou větší měrou jako společenskou událost či jakousi formu socializace a podvědomě si tak plní určitou potřebu „někam patřit“. To může být určitě v pořádku, protože být členem komunity místní posilovny je (byť s relativně malou fyzickou aktivitou) tisíckrát užitečnější a přínosnější než být součástí spolku, jehož takřka jediným programovým cílem je každodenní popíjení alkoholických nápojů.

Pojďme se však znovu vrátit k již načaté úvaze o pohodlí a návštěvě posilovny. Otázka budování postavy totiž většinou není příliš snadnou záležitostí, přičemž pohodlí není zrovna tím, co by k vysněným konturám pomáhalo. Trénink zkrátka může být jen stěží snadný, aby díky němu bylo možné získat i nejlepší výsledky. Jistá dávka tvrdosti k sobě samému je a vždy bude tím správným receptem v případě, pokud požadujeme znatelný progres. Ať už začnete cvičit pozvolna nebo se do tréninku pustíte od začátku naplno, můžete s přibývajícím časem zkusit sledovat zajímavý fenomén – většinou se objevuje vzrůstající chuť do cvičení, provázená touhou po větších zátěžích, tvrdých sériích a přesném dodržování tréninkového rozpisu. A ten může být ve finále ještě náročnější, než ten původně nalinkovaný ve vaší mysli či diáři.

Jak tělo pracuje, začíná se přirozeně potit. Ani to nemusí být vždy kdovíjak příjemné. Namísto uvědomování si jisté ztráty pohodlí zkuste udělat opak a přivítat tento krásný projev fyzické aktivity, neboť to jednoduše znamená, že pro vás dnešní trénink není jen bezduchým bloumáním po cvičební ploše. A podobně radostně přivítejte i přiměřenou svalovou bolest, únavu, vysílení, červené tváře a prohloubené dýchání. Ano, není to někdy příliš snadné a chce to i jistou dávku sebezapření. Jenže jak ubíhá čas, všechno se najednou začne zdát jednodušší. Endorfiny začínají postupně vykonávat svou práci a vy se začínáte ještě před dokončením tréninku cítit spokojeně a snad i, jakkoliv to může znít úsměvně, šťastně. Zkrátka ten bezvadný pocit spokojenosti, dostavující se vždy, pokud stál trénink za to. A pak už je konec. Konec té námahy, kterou my všichni s láskou k železu tolik milujeme a vlastně i vyhledáváme. Nyní už nezbývá místo na nic jiného, než na pořádnou porci domácího pohodlí. A k němu v tomhle případě pochopitelně patří i dobré jídlo či kvalitní potréninkový koktejl. S myšlenkou na budoucí jídlo a kvalitní odpočinek tak možná při samotném tréninku půjde vše opět o něco snáz. Každopádně jistá je jedna věc - trénink nemůže být pohodlný, pokud má přinášet nejlepší výsledky. Snad si na to vzpomenete, až zase příště vyrazíte do posilovny. Přeji vám jen ty nejlepší tréninky.

Text: Karel Šedivý