Zajímavosti Smutný oběd Vydáno: 06.09.2019

Smutný oběd

Když se v raných devadesátých letech rozjelo jedno z prvních pražských fitcenter, nedala se v něm ani v nejmenším přehlédnout vypracovaná postava. Jejím majitelem nebyl nikdo jiný než Otakar Svoboda, tehdejší úspěšný a známý kulturistický závodník. Provázky svalů na předloktích vykukujících z trička s dlouhými rukávy dávaly zřetelně tušit, že za vším stojí nejen poctivá práce s činkami, ale i striktně ordinovaná strava. Stolek v recepci, za kterým seděl, tak při dobré paměti většinou zdobila nezbytná miska plná toho, co je i dnes oblíbenou klasikou velké části příznivců posilování, tedy rýže s masem. Od oněch dob sice plynulo pěkných pár let, přesto se jedno pravidlo nezměnilo – kdo chce mít pěknou postavu, těžko si každý den může dávat tučná, sladká a nutričně nehodnotná jídla.

Autor tohoto článku si na tehdejší atmosféru vzpomněl i díky připomínce, kterou slyšel nedávno ohledně svého z domova přineseného poledního jídla: „Nemáš ten oběd nějaký smutný?“ Na to se těžko odpovídá, protože když si dáváte chutnou rýži s libovým hovězím masem z volného chovu, tak hned nechápete, co by na tom mělo být zvláštního. Zvlášť když ono maso není vařené, ale dušené ve vlastní šťávě společně s trochou nakládaných okurek, divokého tymiánu z pobřeží, domácích chilli papriček a mořské soli. Nic víc, nic míň. Jenže všeobecně zavedený standard velí jasně, tedy dát si na obědové pauze cokoliv z nabízených jídel podle momentální chuti. Ne že by všechny restaurace byly snad špatné, ale suroviny na přípravu mohou pocházet z různých zdrojů a o dochucovacích přísadách si lze většinou udělat jen mlhavou představu. I to je důvodem, proč po takovém bezejmenném pokrmu, o jehož přípravě prakticky nic nevíme, můžeme dostat chuť na něco sladkého, jelikož se snažíme chuť hlavního pokrmu „přebít“. Navíc smažené, tučné a sladké neprospívá nikomu jak v krátkodobém, tak zejména v dlouhodobém horizontu.

Snad každý, kdo někdy vstoupil do posilovny s cílem na sobě zapracovat, měl už ze začátku alespoň matnou představu o tom, že běžná strava většiny naší populace není kdovíjakým ideálem. A že je zapotřebí jistých úprav. Vždyť rozumně koncipovaná strava prospívá jak nadšencům činek a posilovacích strojů, tak ve svojí modifikované podobě i nesportujícím lidem. Konkrétní složení daného jídla sice může být podle osobních preferencí odlišné, nicméně vždy by měla platit zásada použití základních a průmyslově nezpracovaných potravin. Přetékající nákupní košík s hromadou zdánlivě potřebných věcí nutných k uvaření nějakého jídla není zárukou toho, že si nakonec dobře a hlavně zdravě pochutnáme. Poctivé suroviny pomáhají eliminovat chuť na něco dalšího, protože dané jídlo je jednoduše tak dobré, že jeho chuť nechceme něčím přebíjet, ale naopak ji v sobě nechat pocitově doznít. Dobrý a kvalitní pokrm nás dokáže zasytit a chuťově uspokojit na dlouhou dobu, zároveň nám dodá na chuti pustit se do úkolů běžného dne. Mimo to nám samozřejmě poskytne jak energii, tak i dostatek potřebných látek pro regeneraci a obnovu sil.

Jako sportovci víme, že snaha nejen v posilovně má smysl. A že daného cíle dosáhneme mnohem lépe, pokud tělu dopřejeme odpovídající stravu. Kvalitní a nutričně bohaté jídlo může být jen těžko smutné. Smutné je spíše přejídání se, nedostatek pohybu a každodenní příval všeobecně zdraví neprospívajících jídel. A pokud se snad přeci jen objeví občasné pochyby, zda má trochu toho úsilí navíc s přípravou jídel vůbec nějaký význam? Pak možná bude stačit jeden pohled na postavu do zrcadla anebo prohlídka plážových fotografií. Reálné a povzbuzující výsledky nás totiž vcelku hravě dokážou přesvědčit o tom, že se ubíráme správným směrem.

Text: Karel Šedivý