Zajímavosti Nespokojeni s výsledky? Přestaňte cvičit Vydáno: 24.06.2025

Nespokojeni s výsledky? Přestaňte cvičit

Říká se, že teprve když někoho ztratíme, uvědomíme si, jak moc pro nás znamenal. Nemusíme ale přijít jen o přítomnost drahého nebo milovaného člověka. Cennost každodenních všedností a zdánlivých samozřejmostí pochopíme docela dobře i v případě úplné banality v podobě nepojízdného auta nebo rozbité lednice. Její obsah začne náhle tát podobně jako přesvědčení, že máme vše pod kontrolou.

Návštěvy posilovny jsou v tomto ohledu velmi dobrým příkladem. Stačí podstoupit plánovaný chirurgický zákrok, po jehož absolvování je v rámci uzdravovacího procesu nutné zcela vynechat náročné fyzické aktivity. Najednou stojíme bezradně nad sportovní taškou, a i když je to zbytečné, rovnáme si sportovní oblečení a přidáváme čistý ručník. Díky němu se nám okamžitě vybaví chvíle, kdy nás omývá voda a tělo očišťuje od tréninkové námahy. Nic z toho dnes a několik dalších týdnů nebude pravdou. Nemusíme se však hned vydávat na operační sál, abychom zakusili pocit nuceného nicnedělání. Chřipka nebo angína to zvládnou podobně důsledně a ještě nás donutí proležet celé dny v posteli.

Necelé dva týdny stačí k tomu, abychom díky železnému půstu pocítili první změny. Máme daleko menší chuť k jídlu, a tak plný talíř jídla vyměníme za menší porce. Současně si tolik nehlídáme příjem makroživin, mnohdy nám na to totiž nezbývá dost sil. Chybí nám obvyklý řád a rozvrh, cítíme se nesví. Místo osy činky držíme v ruce sklenku s vodou a zapíjíme předepsanou medikaci. Tělo nám tak trochu hadrovatí a formuje se do stále méně líbivější podoby. Co jsme pokládali za neměnné, stává se vzácnou vzpomínkou. Když si jí vybavíme podrobněji, najednou zcela jasně vidíme důležitost obyčejné rutiny v našem životě. To však není zdaleka všechno. Uvědomujeme si, jak jsme byli nespokojeni s dosaženými pokroky, přemýšleli o smyslu věčného starání se o naše tělo, pochybovali o nastavené strategii a zaobírali se myšlenkami na to, že bychom si zasloužili lepší výsledky. Skutečnou pravdu bez příkras pak naplno odhalí opětovný kontakt s činkami. Když stojíme zadýcháni po lehké sérii s malou zátěží, stav našeho těla najednou ostře kontrastuje se vzhledem a kondicí, se kterou jsme ještě před časem byli nespokojeni. Jak moc bychom to nyní brali zpátky. Současně nám dojde, že nejen vzhled, kterého jsme díky mnohaletým tréninkům dosáhli, není žádným přirozeným standardem. Pokud bychom totiž v životě elixír jménem posilování nikdy neobjevili, byl by pohled do zrcadla diametrálně odlišný.

Nucená pauza s sebou nese i další dobré zprávy. Vidíme, že posilování nám propůjčuje silné svaly, šlachy a vazy, což zvyšuje celkovou odolnost těla proti nechtěným úrazům vzniklým například během různých pohybových aktivit. A když už k němu přeci jen dojde, je to dobrá fyzická kondice, která nám v případě zlomené nohy nebo pohmožděného kotníku pomáhá daleko lépe zvládat například chůzi s berlemi. Nejen kvůli síle, ale i přiměřené míře pružnosti a ohebnosti díky strečinku si rovněž můžeme zachovat daleko větší míru soběstačnosti při běžných domácích činnostech, zvládneme se sami obléci či provést běžnou denní hygienu. Silový trénink není samoúčelný a neposkytuje nám pouze vizuálně estetický dojem, ale pomáhá nám upevňovat a zachovávat si zdraví ve všech jeho aspektech.

Je v lidské přirozenosti chtít stále lepší sportovní výkony a klást tak na naše tělo často nemalé nároky. Na druhou stranu je dobré být vděčný za mnohdy nesnadno získané výsledky, jejichž hodnota naplno vynikne teprve ve chvílích, kdy se musíme nedobrovolně zastavit. Přejme si, aby takových životních úseků bylo co nejméně. A pokud se už objeví, berme je jako nastavené zrcadlo, v němž náhle zcela jasně spatříme, že dlouhodobé a pravidelné tréninky nám přinášejí neobyčejné hodnoty, které nemohou být důvodem k nespokojenosti, ale naopak k velké radosti.

Text: Karel Šedivý