0
0 0 Kč

Košík je prázdný

MENU
Motivace do tréninku? Pouhá možnost si jít zacvičit.

Zajímavosti Motivace do tréninku? Pouhá možnost si jít zacvičit. Vydáno: 21.11.2017

Karel Šedivý Autor článku
Karel Šedivý

Chodíme cvičit, jíme, spíme, odpočíváme, prožíváme normální dny. A pak přijde nemoc. Je nevítaná a může mít nepříjemné následky. Dříve neobyčejně aktivní ležíme najednou bezmocně v posteli a v tom lepším případě nám jen teploměr ukazuje vysokou horečku. Apatie, únava a nechuť k jídlu převažují, zato myšlenky na trénink, dříve tak časté a neodbytné, se zdají najednou méně významné. Forma jde stranou, tak ať, ona zase bude. Důležitější starostí je teď pravidelně zapíjet léky a čekat, až ta zchvácenost pomine. Až zase bude líp.Motivace do tréninku? Pouhá možnost si jít zacvičit.

Jak tělo vyhrává boj s nevítanou virózou, roste chuť na jídlo i síla. Najednou nejsme už oním hadrovým panákem, a tak se nám bystří smysly. Vracíme se zpátky do plného zotavení. Takové návraty mohou být krásné. Vítáme nový začátek a svěží příležitost, jasně cítíme sílu, která v nás skryta dřímá. A pak si dáváme první malé jídlo na posilnění. Je prosté a jednoduché, přitom tak intenzivně voní a báječně chutná. Jsme vděčni za uzdravení a za to, že můžeme jít konečně do posilovny a dělat věci jako dřív. Zhluboka se nadechujeme čerstvého vzduchu. Je to jako znovuzrození.

Zdraví bez záruky
Člověk si zdraví většinou umí vážit, přesto jeho plnou podstatu pochopí, až když jej zákeřná událost srazí na kolena. Ve chvíli dočasné bezmoci si uvědomí, že si najednou sám nezaváže tkaničky od bot, schody zvládá s vypětím sil nebo jen bezmocně leží v posteli přikrytý peřinami. Když zdraví opět trvale převažuje, stávají se postupně ony jiskřivé okamžiky nového startu do plného života vzdálenou vzpomínkou. To není špatné ani dobré, je to přirozené. Většinou však platí jedna věc – čím silněji nás něco zasáhne, tím více si pak dokážeme vážit toho, že můžeme žít naplno.

Ve všedních dnech se může nezřídka stát, že se nám do cvičení nechce. Že je to celé příliš fádní, zbytečné či dokonce obtěžující. Napadla by nás podobná úvaha ve chvíli, kdy tělo přemlouváme nikoliv ke sportovním výkonům, ale třeba jen k banálnímu uvaření si čaje a snězení něčeho malého? Úsměvné, ale ve chvílích tělesné slabosti tolik vyčerpávající. Možná máme jít cvičit a nechce se nám, nic nás nemotivuje. Co se tedy vrátit v čase a vydolovat vzpomínku na zotavení? Nemusíme přitom mluvit o vážnějších nemocech či dokonce úrazech, vždyť každý z nás nějakou zkušenost zažil. Tak tady před námi leží ona vzpomínka, zatímco protiváhou je nechuť ke cvičení. Zeptejme se sami sebe, jak bychom se asi zachovali ve chvíli přechodné ztráty sil, kdyby nám někdo nabídnul šanci se okamžitě uzdravit a moci si jít zacvičit? Zkusme ten pocit těsně po uzdravení srovnat s dnešní leností jít na trénink. Zamysleme se nad tím, že jsme zdraví. Vzpomeňme si znovu na všechny ty pocity těsně po uzdravení a nechme je na nás opět působit. Úleva, radost, štěstí, vděčnost, chuť do života, plánování. Jako kdyby se v jejich síle onen úmysl vzdát se tréninku ztrácel, rozpouštěl a stával se bezvýznamným.

Trénink je lék
Pojďme tedy na trénink, který dnes nemusí být o klasických cílech. Běžme cvičit jednoduše proto, že můžeme. Nejenže tak lze překonat lenost, ale třeba i nechuť zapracovat na zanedbávaných partiích. Klasickým příkladem mohou být nohy. Mnohdy nenáviděné cvičení se může jevit v jiném světle v kontextu s faktem, že by si je někteří lidé zacvičili rádi, ale kvůli poruše míchy nemohou, což současná lékařská věda ještě nedokáže uspokojivě vyřešit. Kulturisté-vozíčkáři by si přitom možná vámi neoblíbenou svalovou partii tolik rádi zacvičili. Tak jako na vozík upoutaný americký kulturista, přední propagátor a zakladatel kulturistiky vozíčkářů ve Spojených státech Nick Scott, který na jednom ze svých videí říká: „Nohy tvoří polovinu vašeho těla. Takže víte co? Nechci už slyšet o tom, jak si příště budete stěžovat na to, že je musíte cvičit. Buďte za to naopak vděčni. Až tedy zase budete v posilovně naříkat nad tím, že trénink stehen bolí, zkuste si vzpomenout na mě a na další lidi se zdravotním omezením.“

Jeden den jsme zkrátka zdraví, zatímco další den to tak být nemusí. Ale když už jsme nuceni nějakou zkušeností projít, čekají na nás po plném uzdravení téměř euforické pocity. Nezapomínejme tedy na ně a pojďme si zacvičit, i když se nám nechce. Vzpomenout si přitom můžeme na všechny, kdo momentálně trénovat nemohou a přece by tolik chtěli. Věnujme jim symbolicky jeden náš trénink a sami oslavme šanci, že do toho můžeme šlápnout naplno. Když se s těmito myšlenkami vypravíme na trénink, možná si na jeho konci ani nevzpomeneme, jak se nám na něj původně nechtělo.

Text: Karel Šedivý

Karel Šedivý

Karel Šedivý
Odborné články, konzultace, poradenství, trenér I. třídy, absolvent Trenérské školy FTVS Univerzity Karlovy v Praze

Trenér I. třídy se specializací kulturistika (absolvent Trenérské školy Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze), absolvent Trenérské školy Petra Stacha, autor čtyř publikací, tištěných článků a téměř tisícovky příspěvků a reportáží uveřejněných na internetových stránkách vydavatelství Svět kulturistiky

GOLDFITNESS Prodejna Praha 10

V Olšinách 78/1270, 100 00 - Praha 10 - Strašnice

Pondělí - Pátek: 9 - 19 hod.

+420 274 774 632

GOLDFITNESS Sklad a prodejna Praha 8

Zdibská 2/229 (areál Zdibská), 182 00 - Praha 8 - Kobylisy

Pondělí - Pátek: 9 - 17 hod.

+420 736 631 669